Dovolená za Kalendářní Rok
Placená dovolená za kalendářní rok
Zaměstnanci mají nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část, pokud pracovali pro stejného zaměstnavatele po dobu nejméně 60 dnů v jednom kalendářním roce. Délka dovolené za kalendářní rok se liší v různých oborech. Jsou to: 4 týdny pro pracovníky v soukromém sektoru; 5 týdnů pro pracovníky, kteří nejsou součástí soukromého sektoru nebo komerčních aktivit (státní úředníci); 5 týdnů pro pracovníky, kteří pracují pro stejného zaměstnavatele po celý kalendářní rok pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, a zaměstnancům, kteří po celý kalendářní rok konají práce zvlášť obtížné, přísluší dodatková dovolená v délce 1 týdne. 8 týdnů pro učitele a akademické pracovníky vysokých škol Zaměstnanec (pracující na částečný úvazek, nebo který nepracoval po celý kalendářní rok) má nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok za každý měsíc jeho zaměstnání v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok. Zaměstnanec má během čerpání své dovolené nárok na mzdu ve výši jeho/její průměrného výdělku. Stejná délka dovolené za kalendářní rok se vztahuje na mladistvé pracovníky (mladší 18 let). Délka dovolené za kalendářní rok pro zaměstnance, kteří nedosáhli věku 33 let a trvale se starají o dítě, je s platností od 1. ledna 2020 pět týdnů. Nový koncept dovolené byl zaveden od 1. ledna 2021. Zachovává její základní minimální délku čtyři týdny. Délka dovolené za kalendářní rok se již neodvíjí od počtu pracovních dní za týden, ale nově se zakládá na týdenním počtu pracovních hodin. Odráží počet hodin, které zaměstnanec v roce odpracoval. Celková délka vznikne jako násobek základní doby dovolené (4 týdny) a týdenního počtu odpracovaných hodin (40 hodin) a posléze se upraví podle počtu odpracovaných týdnů za kalendářní rok. Zaměstnanec, který po celý rok pracoval 40 hodin týdně má nárok na 160 hodin dovolené. Zaměstnanci, kteří nepracovali celý rok, mají nárok na poměrnou část dovolené. Doba dovolené se naopak poměrně navyšuje zaměstnancům, kteří pracovali více než 40 hodin týdně. V případě neomluvené absence může být doba poměrně snížena. Od 1. ledna 2024 mají zaměstnanci s dočasnými i trvalými smlouvami, včetně těch podepsaných v roce 2023, nárok na dovolenou za stejných podmínek jako řádní zaměstnanci. Nárok na dovolenou se počítá stejným způsobem jako u standardního zaměstnání, a to nejen na základě skutečně odpracovaných hodin, ale také na základě náhradního volna, jako je placená dovolená nebo omluvená absence z osobních důvodů. Pro účely dovolené zákon předpokládá fiktivní pracovní dobu 20 hodin týdně. Aby měl zaměstnanec nárok na dovolenou, musí odpracovat alespoň 80 hodin (tj. čtyřnásobek fiktivních týdenních hodin) a mít nepřetržitý pracovní poměr po dobu alespoň 28 kalendářních dnů v rámci stejného roku. Každá smlouva se posuzuje samostatně, pokud nejsou pracovní poměry přímo propojené, v takovém případě se pro účely dovolené považují za jeden nepřetržitý pracovní poměr. Pokud není dovolená čerpána před skončením pracovního poměru, je vyplacena finančně na základě průměrného výdělku zaměstnance. Nová novela ruší povinnost zaměstnavatelů vytvářet plán dovolených na dohodě s odborovou organizací. Dosud tato povinnost zajišťovala, že plány dovolených byly koordinovány společně pro celý kalendářní rok. Podle navrhované změny budou mít zaměstnavatelé úplnou volnost při stanovování individuálních plánů dovolených zaměstnanců, pokud o tom zaměstnance informují nejméně 14 dní předem. Tato lhůta pro oznámení může být zkrácena, pokud se na tom obě strany dohodnou. Reforma zjednodušuje plánování dovolené a dává zaměstnavatelům větší flexibilitu při zachování minimální lhůty pro oznámení zaměstnancům.
Zdroj: §212-214, 217 a 222 zákoníku práce č. 262/2006; zákon č. 281/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb.; zákon č. 230/2024 Sb., kterým se mění zákoník práce č. 262/2006 Sb., 2024
Mzda za práci ve svátek
Zaměstnanci mají nárok na placenou dovolenou během (státních a ostatních) svátků. Tyto zahrnují pamětní a náboženské svátky (křesťanského původu). Svátků je obvykle 12. Jsou to Nový rok (1. ledna), Velikonoční pondělí (den po Velikonocích), Svátek práce (1. května), Den vítězství (8. května), Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje (5. července), Den upálení mistra Jana Husa (6. července), Den české státnosti (28. září), Den vzniku samostatného československého státu (28. října), Den boje za svobodu a demokracii (17. listopadu), Štědrý den (24. prosince), 1. svátek vánoční (25. prosince) a 2. svátek vánoční (26. prosince). Podle novely zákona o státních svátcích z roku 2024 je Velký pátek nyní dalším svátkem a dnem pracovního klidu. Celkem je tedy 13 státních svátků a jiných svátků, které jsou dny pracovního klidu. Zdroj: § 01 a 02 zákona o státních svátcích č. 245/2000 Sb., ve znění novely č. 279/2024
Dny pracovního klidu
Doba odpočinku v týdnu je ustanovena zákoníkem práce. Každý zaměstnanec má právo užívat nepřetržitý odpočinek v týdnu alespoň 35 hodin. Pokud to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něj byla zahrnuta neděle. Nepřetržitý odpočinek v týdnu může být zkrácen na nejméně 24 hodin, s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 2-týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin. Zákoník práce obsahuje ustanovení o přestávkách na odpočinek. Zaměstnavatelé jsou povinni umožnit svým zaměstnancům přestávku na jídlo a odpočinek v délce nejméně 30 minut po maximálně šesti hodinách nepřetržité práce. Přestávka může být rozdělena na části, z nichž jedna musí mít délku trvání 15 minut a nesmí být zařazena do pracovní doby. Mladistvým zaměstnancům (mladším 18 let) musí být přestávka na odpočinek 30 minut poskytnuta po uplynutí maximálně čtyř a půl hodiny práce. Dříve zákoník práce vyžadoval nepřerušenou přestávku v délce nejméně 12 hodin mezi koncem jedné směny a začátkem další směny. Podle reformy zákoníku práce s účinností od dubna 2017 je však koncept nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami nahrazen konceptem nepřetržitého denního odpočinku. Denní doba odpočinku je 11 hodin pro dospělé a 12 hodin pro pracovníky mladší 18 let. Zdroj: §88, 90 a 92 zákoníku práce č.262/2006
Právní předpisy pro dovolenou za kalendářní rok
- Zákoník práce č. 262/2006, 2012 / Labour Code No. 262/2006, last amended in 2017
Související témata
Odměna a pracovní doba Práce a plat Mateřství a práce Nemoc mzdová kontrola kolektivní smlouvaPlacená dovolená za kalendářní rok
Zaměstnanci mají nárok na placenou dovolenou za kalendářní rok nebo její poměrnou část, pokud pracovali pro stejného zaměstnavatele po dobu nejméně 60 dnů v jednom kalendářním roce. Délka dovolené za kalendářní rok se liší v různých oborech. Jsou to: 4 týdny pro pracovníky v soukromém sektoru; 5 týdnů pro pracovníky, kteří nejsou součástí soukromého sektoru nebo komerčních aktivit (státní úředníci); 5 týdnů pro pracovníky, kteří pracují pro stejného zaměstnavatele po celý kalendářní rok pod zemí při těžbě nerostů nebo při ražení tunelů a štol, a zaměstnancům, kteří po celý kalendářní rok konají práce zvlášť obtížné, přísluší dodatková dovolená v délce 1 týdne. 8 týdnů pro učitele a akademické pracovníky vysokých škol Zaměstnanec (pracující na částečný úvazek, nebo který nepracoval po celý kalendářní rok) má nárok na poměrnou část dovolené za kalendářní rok za každý měsíc jeho zaměstnání v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok. Zaměstnanec má během čerpání své dovolené nárok na mzdu ve výši jeho/její průměrného výdělku. Stejná délka dovolené za kalendářní rok se vztahuje na mladistvé pracovníky (mladší 18 let). Délka dovolené za kalendářní rok pro zaměstnance, kteří nedosáhli věku 33 let a trvale se starají o dítě, je s platností od 1. ledna 2020 pět týdnů. Nový koncept dovolené byl zaveden od 1. ledna 2021. Zachovává její základní minimální délku čtyři týdny. Délka dovolené za kalendářní rok se již neodvíjí od počtu pracovních dní za týden, ale nově se zakládá na týdenním počtu pracovních hodin. Odráží počet hodin, které zaměstnanec v roce odpracoval. Celková délka vznikne jako násobek základní doby dovolené (4 týdny) a týdenního počtu odpracovaných hodin (40 hodin) a posléze se upraví podle počtu odpracovaných týdnů za kalendářní rok. Zaměstnanec, který po celý rok pracoval 40 hodin týdně má nárok na 160 hodin dovolené. Zaměstnanci, kteří nepracovali celý rok, mají nárok na poměrnou část dovolené. Doba dovolené se naopak poměrně navyšuje zaměstnancům, kteří pracovali více než 40 hodin týdně. V případě neomluvené absence může být doba poměrně snížena. Od 1. ledna 2024 mají zaměstnanci s dočasnými i trvalými smlouvami, včetně těch podepsaných v roce 2023, nárok na dovolenou za stejných podmínek jako řádní zaměstnanci. Nárok na dovolenou se počítá stejným způsobem jako u standardního zaměstnání, a to nejen na základě skutečně odpracovaných hodin, ale také na základě náhradního volna, jako je placená dovolená nebo omluvená absence z osobních důvodů. Pro účely dovolené zákon předpokládá fiktivní pracovní dobu 20 hodin týdně. Aby měl zaměstnanec nárok na dovolenou, musí odpracovat alespoň 80 hodin (tj. čtyřnásobek fiktivních týdenních hodin) a mít nepřetržitý pracovní poměr po dobu alespoň 28 kalendářních dnů v rámci stejného roku. Každá smlouva se posuzuje samostatně, pokud nejsou pracovní poměry přímo propojené, v takovém případě se pro účely dovolené považují za jeden nepřetržitý pracovní poměr. Pokud není dovolená čerpána před skončením pracovního poměru, je vyplacena finančně na základě průměrného výdělku zaměstnance. Nová novela ruší povinnost zaměstnavatelů vytvářet plán dovolených na dohodě s odborovou organizací. Dosud tato povinnost zajišťovala, že plány dovolených byly koordinovány společně pro celý kalendářní rok. Podle navrhované změny budou mít zaměstnavatelé úplnou volnost při stanovování individuálních plánů dovolených zaměstnanců, pokud o tom zaměstnance informují nejméně 14 dní předem. Tato lhůta pro oznámení může být zkrácena, pokud se na tom obě strany dohodnou. Reforma zjednodušuje plánování dovolené a dává zaměstnavatelům větší flexibilitu při zachování minimální lhůty pro oznámení zaměstnancům.
Zdroj: §212-214, 217 a 222 zákoníku práce č. 262/2006; zákon č. 281/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb.; zákon č. 230/2024 Sb., kterým se mění zákoník práce č. 262/2006 Sb., 2024
Mzda za práci ve svátek
Zaměstnanci mají nárok na placenou dovolenou během (státních a ostatních) svátků. Tyto zahrnují pamětní a náboženské svátky (křesťanského původu). Svátků je obvykle 12. Jsou to Nový rok (1. ledna), Velikonoční pondělí (den po Velikonocích), Svátek práce (1. května), Den vítězství (8. května), Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje (5. července), Den upálení mistra Jana Husa (6. července), Den české státnosti (28. září), Den vzniku samostatného československého státu (28. října), Den boje za svobodu a demokracii (17. listopadu), Štědrý den (24. prosince), 1. svátek vánoční (25. prosince) a 2. svátek vánoční (26. prosince). Podle novely zákona o státních svátcích z roku 2024 je Velký pátek nyní dalším svátkem a dnem pracovního klidu. Celkem je tedy 13 státních svátků a jiných svátků, které jsou dny pracovního klidu. Zdroj: § 01 a 02 zákona o státních svátcích č. 245/2000 Sb., ve znění novely č. 279/2024
Dny pracovního klidu
Doba odpočinku v týdnu je ustanovena zákoníkem práce. Každý zaměstnanec má právo užívat nepřetržitý odpočinek v týdnu alespoň 35 hodin. Pokud to umožňuje provoz zaměstnavatele, stanoví se nepřetržitý odpočinek v týdnu všem zaměstnancům na stejný den a tak, aby do něj byla zahrnuta neděle. Nepřetržitý odpočinek v týdnu může být zkrácen na nejméně 24 hodin, s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby za období 2-týdnů činila délka tohoto odpočinku celkem alespoň 70 hodin. Zákoník práce obsahuje ustanovení o přestávkách na odpočinek. Zaměstnavatelé jsou povinni umožnit svým zaměstnancům přestávku na jídlo a odpočinek v délce nejméně 30 minut po maximálně šesti hodinách nepřetržité práce. Přestávka může být rozdělena na části, z nichž jedna musí mít délku trvání 15 minut a nesmí být zařazena do pracovní doby. Mladistvým zaměstnancům (mladším 18 let) musí být přestávka na odpočinek 30 minut poskytnuta po uplynutí maximálně čtyř a půl hodiny práce. Dříve zákoník práce vyžadoval nepřerušenou přestávku v délce nejméně 12 hodin mezi koncem jedné směny a začátkem další směny. Podle reformy zákoníku práce s účinností od dubna 2017 je však koncept nepřetržitého odpočinku mezi dvěma směnami nahrazen konceptem nepřetržitého denního odpočinku. Denní doba odpočinku je 11 hodin pro dospělé a 12 hodin pro pracovníky mladší 18 let. Zdroj: §88, 90 a 92 zákoníku práce č.262/2006
Právní předpisy pro dovolenou za kalendářní rok
- Zákoník práce č. 262/2006, 2012 / Labour Code No. 262/2006, last amended in 2017
